Dolní Kounice
30.dubna 2011

Dolní Kounice jsou místem zajímavým hned z několika důvodů. A protože dnes byla na hradě středověká akce, začal jsem právě tam. Původně se jednalo o gotický hrad, který si na svou obranu nechal ve 20. letech 14. století postavit místní premonstrátský klášter. Později byl přestavěný na renesanční zámek.
Dominantou celého údolí je kopec zvaný Antonínek s kaplí sv. Antonína. I když je vysoký pouze 262 m n. m., stačí to, aby byl odtud krásný výhled na celou plochou část jižní Moravy.

Dnes je hrad již obstojně zakonzervován, i když betonové úpravy vypadají dost stroze, přesto stojí za prohlídku. A možná i za svatbu, protože hospodářské budovy jsou k tomuto a podobným účelům výborně vybaveny.

Asi nejznámější památkou v Dolních Kounicích je klášter Rosa coeli – růže nebeská. Počátky kláštera spadají do 2. poloviny 12. století. V této době si na jižní Moravě budovali rozsáhlé dominium páni z Kounic. Roku 1284, si jej vzal pod svou ochranu český král Václav II. V této době byl již klášter na tak vysoké ekonomické úrovni, že si mohl dovolit z vlastních prostředků vybudovat pro svou ochranu na návrší nad Kounicemi pevný gotický hrad.

Trocha zvrhlé historie:
Na počátku 16. století, po nástupu nového probošta Martina Göschla, nastal velký úpadek kláštera. Probošt Göschl, se oženil s jednou z místních jeptišek. To mělo za následek, že jej olomoucký biskup suspendoval, král Ludvík na něj vydal vyhošťovací rozkaz, ale Göschl v klášteře zůstal a požadoval zapsání klášterního panství do svých rukou. Biskup Stanislav Pavlovský zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl „neřestný a krajně pohoršlivý“. Roku 1526 Göschl utekl do Mikulova k novokřtěncům, poté však v Praze podstoupil útrpné právo a nakonec zemřel v olomouckém vězení. Zbylých 11 řeholnic si zvolilo nového probošta, kněze Jana, ale jejich nadále trvající neřestný život přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera. Jeptišky se pak rozutekly po království a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn.

Dodnes je toto místo vyhledáváno nejen fotografy a filmaři, ale hlavně proutkaři, senzibily a dalšími podobně naladěnými lidmi. Není divu, je to tu prodchnuto mystikou.