BLÁZINEC

blázinec Kolikrát jste si řekli: “To je ale dneska blázinec.“ Zvlášť když zrovna stojíte v nákupním centru a dav s vámi smýká ze strany na stranu. To pak zatoužíte po tichém klidném místě, bez lidí, možná jen s pár zvířaty. Ale co když je svět opravdu blázinec a za těmi zdmi budov, jímž říkáme blázinec, je naopak ten pravý svět. Navenek bez tváře, ale žijící svůj plnohodnotný duševní život, před námi skrytý. Že jsem četl příliš moc Kafku? Možná že jen přehlížíme důkazy nebo nechceme vidět souvislosti, protože máme dost práce udržet si úroveň chápání v tomto blázinci.

Každý z nás si myslí, že není blázen, a když to řekne nahlas, lidé mu většinou přisvědčí, “to víš, že nejsi,“ bláznům se totiž neodporuje. A když se chce svět někoho zbavit, nazve ho bláznem a zavře do bývalého loveckého zámečku, který je ještě cítit zvěřinou, aby mohl spravovat jeho majetek nebo spát s jeho ženou. Takový člověk cítí pak nespravedlnost a bojuje za to, aby mohl zpět, odkud přišel. Jenže je mezi nimi plot. A na každé straně toho plotu stojí lidé s názorem, jaké to je za plotem, ale pravdu zjistí, až přelezou plot.

Je jedno, na které jste straně, stejně vás nenechají dojít na konec pravdy. Vždy vám poodhalí jen to, co chtějí, a vy se tím na chvíli zasytíte, než dojdete zas o kousek dál a oni vám hodí další drobek k sezobnutí, jak důchodce holubům v parku. Budete jako agent Mulder, vždy krůček k pravdě, ale klíč k posledním dveřím vždy otevře místnost dalších otázek. Vesmír si s námi pouze hraje. V takovém světě nyní žijeme. Vše je poloprůhledné a pravda černobílá, záleží jen, jaký právník o ní bude mluvit. Pomocí kouzelné skříňky na dívání či poslouchání vás zahltí informacemi, které si v praxi jen těžko ověříte, a tak nezbývá, než jedné variantě věřit. Hůř jsou na tom ti, kteří ještě umí číst, protože jsou masírováni ještě jedním médiem navíc. A nejhorší ze všeho je internet. Tady si každý najde někoho, kdo sdílí jeho pravdu a je ochoten za ni i bojovat pravda nepravda.

blázinec Na veřejnosti pak vláda vyčlenila místa k veřejným stížnostem, kde můžete svou pravdu a víru konfrontovat s dalšími stejně postiženými. Jedni se vám vysmějí a ti druzí s vámi souhlasí. A když výměna zbytečných názorů přesáhne meze a objeví se známky agrese, přijdou na řadu sedativa. Tyto místa jsou členěna dle úrovní klientů a tomu odpovídá i druh podávaných léků: víno, pivo, vodka rum… Jsou i tak zvaní poutníci pravdy, kteří prošli tento proces celý, od nejnoblesnějších debaterií až dolů na dno debatní společnosti, které již nemají místnost ke stěžování a schází se venku u hořících sudů s odpadky. Ti bývají zpravidla nejmoudřejší, protože prošli s vlastní kůží celým procesem či několika procesy, ale již nemají žádné prostředky, aby si koupili další pravdu, pokud jim ji někdo jiný nezaplatí. Za odměnu mohou někteří z nich přelézt plot a poznat opravdovou pravdu, o níž měli do té doby jen nepatrné povědomí a názor od jiných.

Že už jste z toho blázni a nevíte, na které straně plotu vlastně stojíte? Stačí si vyčlenit jednu místnost v sobě, v hlavě. Tu si nechte za každou cenu uklizenou. Nevpusťte do ní žádný nepořádek, i kdybyste museli před vstupem do ní projít dekontaminační komorou. A tam si vždy skočte alespoň na chvíli popovídat se svým nenakaženým já. Jde to udělat kdykoliv, třeba ve frontě v supermarketu, jen tam prostě nesmíte nikoho jiného pustit.

Já už také nemusím přelézat ploty, jdu hlavní branou do svého letohrádku, vonícího lotosovou vůní, kde není žádná žena a starost o majetek, žádná nespravedlnost ani boj za pravdu. Nemusím se starat o to, odkud jsem přišel, vím, kam patřím. Prostě se jen těším, že opustím tento blázinec a navštívím sám sebe v tom svém.