Venuše ?

Když Botticelli zrodil Venuši
tak tehdy rozhodně netušil
jaké tím způsobí problémy.
A je jasné, že ne pro ženy.

Kdekterý muž tak ztratil vůli
opustil všechno jenom kvůli
děvčeti, které ho potom opustilo
a co mu po ní vlastně zbylo?

Snad tisícero smutných básní
co každý člověk v srdci vlastní.
Hlavu plnou horkých vzpomínek
jak rozpálený párek plotýnek.

Bezbranné, dětské pohyby
falešné naděje: Co kdyby…
Namísto citů pouhé cáry
a v mozku každodenní šťáry.

Hledal jsem toho stavu viníka
a protože nejsem žádná výjimka
tak jsem se také nachytat dal
a do jedné dívky se zamiloval.

Ze začátku jsem jen koukal:
překrásná rozkvetlá louka
našich životů, po níž jsme kráčeli
a nevěřili – je to vůbec na Zemi?

A všechno bylo strašně jednoduché
myšlenky o lásce pluly vzduchem
a my je jenom chytali.
Ty hladce vybroušené křišťály.

A dnes proklouzly nám také mezi prsty.
Potkávám z vztahů už jen busty
na chladných podstavcích v muzeu bytí
kde průvodce na štítek svítí:

"Toto je velké lásky sousoší."
Čekal jsem výjev plný rozkoší
avšak nastala emocí dieta:
Na podstavci už stála pieta.

Pořád nevím proč tak nutně
to končí vždycky smutně.
Co je mi platno, že Kámasutru znám
když na ni stejně zbydu sám.