Telefon bez číselníku

Nějak to všechno přeteklo.
Už je moc toho nic.
Tlačí se mého klidu přes okraje
z prázdnoty se mi vysmeklo.
Ono totiž, když je toho nic víc
zakryje ostatní a bílá tma je.

Já, v davu bez lidí
čekám sám na sebe.
Až se potkám
jestli se uvidím
řeknu si : "Tebe
člověče odněkud znám."

A půjčím si od sebe peníze
a přeberu si holku
nicméně to tak pořád dělám.
Nemohu si nic nabízet
znám se do kosti morku
a stejně se jenom hledám.

Je nic. A je ho moc.
Přelévá se odnikud do prázdna.
Vodopád bez času a prostoru.
Vše zastírá má bílá noc
prázdná polední čekárna
němý čekatel hovoru.