Poslední zima

Když srdce ztuhne na led
a zima mozek zasněží
myšlenky přestanu tančit balet
nikdo už nikam neběží.

Začnou vám zimní radovánky,
při kterých nepotřebujete sáňky.
O rýhy vzniklé na okraji
se cizí brusle postarají.

A dál, o komoru níže,
už povrch brázdí něčí lyže.
Na skleněné stěně ihned mrzne dech,
děti shrnují sníh na bobech.

Pán s lopatou marně se snaží prohrabat ke dveřím,
že někdy léto bylo, stěží vám někdo uvěří.
A další tuna sněhu spadla z nebe,
je tu jen tma a vzduch ukrutně zebe.

K tepně už srdci přimrzl jazyk,
nemělo lízat ji, vždyť je to zlozvyk.
V takovém mrazu se už nikdo ani hýbat nemůže,
poslední z přeživších balí se do kůže.

Jen rybáři v ledu vysekají díry,
aby si nalovili suvenýry.