Pia fraus

Srdce
papírová růže vystřelená na pouti
zmačká se, pokroutí
v slzách rozmočí se přece.

Na rukou
nosit ji, stále se s ní tahat
postavit ji na nohy se zdráhat
být jako pod lupou.

Do očí
naznačit jí pohledem
beze slov to nesvedem
když se mi zády otočí.

Na vlasy
na konečcích důsledky visí
co u kořínků vzniklo kdysi
byť hlavu myla si.

V podbříšku
zkusit po zahradě prázdné jít
z její fontány se nenapít
hledat jádro oříšku.

Ve slinách
jejích, co v útrobách mých hasí žízeň
důkaz, že zachová mi přízeň
míza v rostlinách.

Na nose
ona špičkou jazyka
se ho dotýká
kapky potu lesknou se.

Záda
spočítané podkovy obratlí
jeden po druhém, jen ona ví
jestli mě měla ráda.