Nečekaná prázdnota

Jsem dokonale prázdný.
Jen zbytky vína na dně mém
ranní kávou zkalené
cigareta proměněna v dým
sedím a čekám až pochopím.
Až mi to v hlavě zazní.

V mém nitru – dokonalé nic.
Co se jen včera ve mně odehrálo ?
Co chtěl jsem zapít a ne málo ?
Láska prý může někam zmizet
jak si jen tohle může myslet ?
Co na to říct.

Snažím se přemýšlet stůj co stůj :
Možná je někde velké skladiště lásek, kde uložili
ty, co se zatoulaly.
Tak ji hledej, jestli to dokážeš
a až ji najdeš
bude už mít jiný obličej, než můj !