Lavička samoty

Myslíš, že když napíšeš básničku,
že vše tím vyřešíš ?
Že nebudeš mít jen prázdnou lavičku,
na kterou sám se posadíš ?

Ztracený v představách o tom, co minulo
bez cizí pomoci neumět vstát
tvář bledou, chladnou, strnulou
necháváš krev ze sebe sát.

Přemýšlej a pak to všechno napiš
sedíc na té lavičce
víš, že jen sám sebe trápíš
ocitl ses ve slepé uličce.

Proto sedáš si vždy na okraj
aby pro někoho místo zbylo.
Papír a tužku, tak tě znaj
píšeš o tom, jak to hezké bylo.