Existence bytí

Stojím na dostřel ve válečném poli
a čekám, kdo zvítězí
kdo mě skolí.
Svým zrakem lovím toho hrdinu
až kulka jeho vyrazí
nechá bez otce mou rodinu.

Měl bych stát hrdě
až dějiny o mně budou psát
já budu v hrobě.
Ať nepochybují, že statečný jsem byl
nehodlal se nikdy vzdát
tehdy naposled zemi jsem políbil.

Tak člověk o sobě tvoří báje
když nemá východiska
to jsou ty chvíle, každý zná je.
Úvahy v hlavě se rojí
nikdo neví, co ztratí a co získá
takže jen čeká, čeká a stojí.

Uprostřed válečného pole stále stojím na dostřel
na tváři mírný úsměv, oči planoucí
sám v sobě bloudě, ještě jsem neprozřel.
Není to bdění, není to sen
nemyslím na věci minulé ani budoucí
prostě jen jsem !