Básník nekonečný

Napsal jsem tolik básní
až se za to stydím
že jenom brečím do papíru.
Však ve chvílích, kdy se zasním
to vidím
že mi psaní dává novou sílu.

Nabíjím se skrze ta písmena
mám pocit, že mají být zvěčněna
pro ostatní lidi.
Snad to v nich někdo vidí
a dá mi za pravdu
nebo si aspoň zvedne náladu.

Proto to vždy udělám
počmárám papír divnými znaky
i kdybych neměl nikdy spát.
Ať každý člověk vidí, že v tom není sám
že starosti a trápení prožívám taky
a musím o tom pořád psát.

Je to dluh tomuhle světu
opravte mě, jestli se pletu.
Já to tak prostě cítím
vím, že sám sebe nechytím
ale přestat nedokážu.
Pokaždé se těmi slovy svážu.