Astrální metamorfóza

Chtěl bych se zhroutit do sebe
a vybuchnout jak supernova
oblohu světlem zalít.
Při každém pohledu na Tebe
bych vybuchoval zas a znova
ten pohled dokáže i zabít.

Z jedné věci mám však obavy
že zhroutím se do černé díry
a světlo v sobě pohltím.
Jak prázdný šálek od kávy
ti vyznavači podlé víry
rozhodí nad Zemí svůj stín.

Snad zachránit bych se mohl
stát se bílým trpaslíkem
a schovat se za Plejádami.
Na Zem bych pohled svůj vrhl
pod tím nebeským víkem
co voní všemi pomádami.

Snad rozprostřu se po vesmíru
a stanu součástí se všeho
na konci svojí pouti.
Ať vyznává kdo jakou víru
co vše pochází z Něho
tak do Něj se zase zhroutí.